O Carol Ann Hontz

Čtyřicet let v oblasti vzdělávání zavedlo Carol k různým přístupům a do mnoha částí světa (Venezuela, Francie, Sicílie, Holandsko, Maďarsko, Polsko i Česko). Začínala v základním školství, ale hledala lepší způsoby vzdělávání pro děti a to ji přivedlo k Montessori vzdělávání a následně k aplikované kineziologii, Edu – kineziologii, Touch for Health.
Carol Ann Hontz také byla první lektorkou kineziologie One Brain v zemích tzv. východního bloku, včetně České republiky. Tímto ji pověřili autoři metody One Brain Daniel Whiteside a Gordon Stokes. Carol je majitelkou dvou předškolních škol v Budapešti; a zakladatelkou Nadace pro integrované vzdělávání. Vyučovala Montessori učitele v Budapešti a v Praze a byla sponzorem řady Montessori školek a základních škol v několika východoevropských zemích. I v těchto školách jsou uplatňovány prvky aplikované kineziologie, které dětem usnadňují adaptaci na školní prostředí.

Překlad videa:

Téměř všechno, co v životě děláme nebo neděláme, je způsobeno kompulzivním chováním. A v naší práci se snažíme dostat vás z tohoto myšlení, kdy musíte opakovat své chování znovu a znovu a znovu.Ty vzorce chování, které vám opravdu ubližují.
V našich počítačích máme možná 6000 systémů přesvědčení. Nemůžu. Nebudu. Neudělám. Neměl bych. Nejsem dost dobrý. Jsem příliš tlustý. Jsem příliš hubený. Jsem příliš bohatý, jsem příliš chudý. Nemůžu tě milovat. Tvoji Irové tě nemohou milovat. Tvoji katolíci tě nemohou milovat. Tvoji muslimové tě nemohou milovat.
A tak dále a tak dále. A my se s těmito systémy víry řídíme asi v 95 % případů.
A 90 % těchto systémů přesvědčení jsou sebedestruktivní. Takže se v naší práci vracíme zpět a měníme Váš program tak, abyste už nefungovali jako robot.
S ohledem na tento systém přesvědčení, kolik z vás má nějaký takový program či máte nízké sebevědomí?
Ach, měl jsem to udělat jinak. Mohl jsem to udělat lépe. Ach, kdybych to jen neudělal.
S tím se všichni setkáváme téměř každý den, že?
Takže to pramení z toho, že nemáte rádi sami sebe. Ty vztahy tam venku skutečně zrcadlí to, na čem musíme my sami zapracovat.
Přišel jsi do tohoto života sám a pravděpodobně sám i odejdeš. A to, co děláš celý svůj život, je jenom tvá zodpovědnost. Nikoho jiného. Je to práce uvnitř sebe, že? Nikdo jiný to za vás udělat nemůže. A nejrychlejší způsob, jak se zbavit těchto systémů přesvědčení, které nás tolik omezují, které nás drží v krabici, které nás drží v jámě, je tento stres rozptýlit, zmírnit. Existuje tolik skvělých způsobů, jak to udělat. Já to zrovna dělám takto, dokonce pracuji i na vašem fyzickém těle. Je to tak neuvěřitelné požehnání pro vaši duši, protože tam to všechno začíná. A pokud chcete vidět, co se s vámi stalo, stačí se podívat na své tělo.
Jak se sebou zacházíte? Co nefunguje, jak by mělo? Louise Hay má skvělou knihu Uzdrav své tělo. Má ji někdo z vás? Najdete tam všechny stavy těla, všechny nemoci a podobné informace, a také zmíněnou emocionální příčinu.
Jednou za mnou přišla kamarádka, jejíž manžel byl na mé přednášce, zvedl ruku a řekl: „Neumím číst od druhé třídy.“
Dál popisoval, že když byl ve druhé třídě, učitelka s ním tak silně zatřásla, že mu cvakaly zuby, a řekla mu, že ho naučí rozdíl mezi P a D, a držela ho tam celou přestávku. Pamatuješ si, jak si byl ve druhé třídě citlivý? Před tím než sis oblékl ledové brnění plné strachu a bolesti? Od té doby už nebyl schopen číst. Bylo mu něco málo přes šedesát a měl velmi úspěšnou kariéru, kdy přišel a opravily jsme tento problém. Poté jsem mu dala svou knihu a zeptala se ho: „Mohl bys toto přečíst?“ A on tuto část knihy přečetl až do konce a všemu porozuměl. Teď čte neustále.
O týden později jsem viděla jeho ženu, která se mi svěřila, že jde za dva týdny na operaci kolene. Tak jsem se jí hned ptala, jestli se v mládí bála ztráty. Řekla, že ne, že se ztráty nebála. Bylo to pravé koleno, takže levá hemisféra. Tak jsem jí zeptala, jestli neví o nějakých problémech s manifestací ve svém životě, co chce dělat, kým chce být nebo co chce mít, nebo jestli měla dříve ve svém životě problémy s muži.
Víte, myslela si, že je to trochu zvláštní. Poté si ten týden vzpomněla, že si to koleno přichytila o zábradlí, když jí byly tři roky. Její otec šel do garáže, vzal si pilku a ona si v tu chvíli myslela, že jí tu nohu uřízne. On si to uvědomil, a tak se jí zeptal: „Kde chceš, abych to uřízl? Mám to uříznout tady nebo tady?“ A tak se s tím pocitem spojila, odpustila svému otci a pochopila, že byl prostě… nejsme někdy ignoranti jako rodiče? Tuším, že zmoudříme, až budeme prarodiči, takže je tu naděje.
Tak se stalo, že její koleno bylo okamžitě bez problému. Neměla žádné bolesti, byla plně pohyblivá. Stalo se to v lednu a nepodstoupila operaci kolena, protože její koleno je teď ve skvělé kondici.